Recenze: Rudá královna

Název: Rudá královna

Autor/ka: Victoria Aveyard

Originální název: Red queen

Rok vydání: 2015

Počet stran: 360

Moje hodnocení: 3/5

Kolem téhle knihy bylo už delší dobu velké haló, což byl také jeden z důvodů proč jsem se rozhodla si ji přečíst. Musím se přiznat, že jsem se nemohla dočkat jejího českého vydání a málem jsem si ji pořídila v originále. 

Rudá královna jen tak mimochodem vyhrála Goodreads Choice Awards za rok 2015 v kategorii Debut Goodreads Author a byla zakoupena práva ke zfilmování.

Tím vším se snažím říct, že jsem měla poměrně vysoká očekávání.

Příběh sleduje osudy mladé Mare Barrowové, která žije ve světě rozděleném podle barvy krve na Rudé a Stříbrné. Stříbrní mají zvláštní schopnosti, Rudí ne, a proto jsou Stříbrnými považování za podřadné bytosti, které se hodí akorát tak k tomu, aby jim dělali otroky. Hlavní hrdinka Mare je sice Rudá, ale zjistí, že má také zvláštní schopnosti. Na základě toho je donucena se vydávat za Stříbrnou a začít žít s královskou rodinou.

Hlavním problémem téhle knihy je, že všechno co obsahuje jsem už někde četla. Dokázala bych do minuty vyjmenovat několik dalších knih, které mi Rudá královna připomínala. Konkrétně třeba Hunger Games, sérii Píseň ledu a ohně, Selekci a 1984. Nevím jestli to je náhoda nebo se autorka uvedenými díly skutečně inspirovala faktem ale zůstává, že když jsem Rudou četla, tak spíš než děj jsem měla v hlavě myšlenku, že systém kamer a odposlouchávání se nápadně podobá tomu v 1984.

Co se týče postav tak mi žádná nijak zvlášť k srdci nepřirostla. Ani jedna z hlavních postav mě ničím nezaujala. Z ostatních názorů, které jsem před pořízením knihy přečetla jsem získala dojem, že charaktery jsou dobře vykreslené. Nevím jestli jsem měla jen moc vysoká očekávání, ale ani princ Maven ani princ Cal mi nepřišli nijak úžasní. Hlavní hrdinka Mare mi přišla jako nejvýraznější a nejlépe popsaná, ale i přesto jsem jí moc nemusela. Nejsem si jistá proč přesně - jestli je to podoba s Katniss nebo něco jiného, ale je to tak.

Děj taky nepřináší nic zajímavého a originálního. Musím říct, že už jsem z těch revolucí ve stylu Hunger Games docela otrávená. A málem jsem zapoměla zmínit milostný trojůhelník. Mě osobně milostné trojúhelníky až tolik nevadí, ale čeho je moc toho je příliš. 

Je mi to líto, protože na knihu jsem se dost těšila. Znělo vážně dobře, ale bohužel to moc nefungovalo. Nechápejte mě špatně Rudá královna není vyloženě hrozná kniha. Z mého pohledu je, ale spíše průměrná.