neděle 5. března 2017

Jozova Hanule


Autorka: Květa Legátová
Název: Jozova Hanule
Rok vydání: 2002
Počet stran: 112
Moje hodnocení: 5/5

Musím se k něčemu přiznat. Nečtu české knihy a tím myslím české knihy napsané českými autory. Jediné knihy od českých autorů, které jsem četla jsou ty které byly součástí povinné četby k maturitě.
Stydím se za to a snažím se to napravit.

Jozovu Hanuli (JH) jsem se rozhodla přečíst protože je to předloha k mému oblíbenému filmu Želary. Byla jsem zvědavá jestli je kniha stejně dobrá jako film a naopak a rozhodla jsem se přesvědčit.
Hned ze začátku mě překvapilo, jak je knížečka útlá. Film má téměř 2 a půl hodiny, takže se rozhodně nejedná o krátký snímek, kdežto kniha má pouhých 112 stránek.
Teď, ale zabíhám do detailů, které nikoho nezajímají. Omlouvám se.

Výsledek obrázku pro želaryTuhle "recenzi" mám rozepsanou už hodně dlouho. Začala jsem ji psát bezprostředně po dočtení a byla jsem pevně rozhodnutá ji publikovat, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Často se mi totiž stává, že jsem ze začátku z knihy tak nadšená že jí uděluju pět hvězdiček bez většího rozmýšlení a potom když se k ní po čase vracím ať už ve svojí hlavě nebo si ji rozhodnu přečíst znovu, tak zjišťuju, že vlastně není až tak dobrá a ohodnotím ji jinak.
Teď když se mi Jozova Hanule rozležela v hlavě je mi jasné že si vážně zaslouží plný počet hvězdiček. I několik měsíců po dočtení jsem nepřišla na nic co bych jí mohla vytknout.
Styl psaní se mi líbil, příběh hladce plynul a postavy mi přirostly k srdci. Dostala jsem přesně co jsem chtěla - krásný příběh páru, který by se nebýt války zřejmě nikdy nepotkal. Ke konci mi i nějaká ta slza ukápla. Co víc si od knihy přát.

Přečtěte si to. Je to dobrý.